27.09.2014, Radio Vaticana
Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.
“První slovo díky je spontánní reakcí na Boží dobrotu”, píše papež František. Jinak to ani nemůže být, protože Bůh nás, navzdory našemu veškerému úsilí, vždy předchází. Álvaro del Portillo si byl vědom mnoha darů, kterými ho Bůh zahrnul, a děkoval mu za tyto projevy otcovské lásky. Avšak, jak zdůrazňuje Svatý otec, nezastavil se u pouhého děkování, nýbrž jej poznání Pánovy lásky dovedlo k pokorné službě druhým. “Vynikal svou láskou k církvi, Kristově nevěstě, které sloužil srdcem, jež bylo vzdálené svárům a vyprázdněné od světských zájmů. Přijímal každého člověka a hledal v něm to, co je dobré, co spojuje a buduje. Nikdy si nestěžoval ani nekritizoval, nýbrž vždy odpovídal modlitbou, odpuštěním, pochopením a upřímnou láskou”, čteme v listu.
Ke druhému z trojice slov, odpuštění, papež poznamenává: “Boží služebník Álvaro často doznával, že sám sebe vidí před Bohem s prázdnýma rukama a že nedokáže odpovídat na jeho velkorysost. Vyznání lidské slabosti ovšem není plodem zoufalství, nýbrž známkou důvěryplného spočinutí v Bohu Otci. (…) Álvaro dobře věděl, nakolik Boží milosrdenství potřebujeme, a s velkým zápalem povzbuzoval lidi, aby přistupovali ke svátosti smíření, svátosti radosti”, pokračuje Svatý otec a dodává: “Je tak důležité vnímat něhu Boží lásky a zjistit, že ještě máme čas milovat.”
S Boží pomocí můžeme nést Boží jméno do celého světa, poznamenává Petrův nástupce k poslednímu z trojice slov, Více mi pomáhej. Blahoslavený Portillo prošel mnoha zeměmi, podněcoval evangelizační projekty, neobával se těžkostí. “Ten, kdo hluboce spočívá v Bohu”, podotýká papež, “dokáže být velice blízký lidem. První podmínkou k hlásání Krista je milovat lidi, protože Kristus už si je předtím zamilova. Musíme vycházet z vlastního egoismu a pohodlnosti a jít vstříc bratřím, protože v nich nás čeká Pán”, uzavírá papež František svůj list osobní prelatuře Opus Dei.
30.09.2026, KTF UK
Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy nabízí v rámci celoživotního vzdělávání v nadcházejícím zimním semestru kurz Biblické a teologické základy duchovního osvobozování, který povede doc. Jaroslav Brož. Kurz se věnuje biblickým a teologickým základům problematiky duchovního osvobozování v kontextu křesťanské víry.
01.10.2026, RC Monitor 18/2026
Z hodin dějepisu si pamatuji jméno Gaius Julius Caesar (100–44 př. Kr.). Byl to významný římský vojevůdce, po němž je například pojmenován měsíc červenec (Iūlius) a který zavedl také tzv. juliánský kalendář. Římský senát ho v roce 69 př. Kr. pověřil správou Hispánie. Cestou tam se zastavil v jedné malé vesnici v Alpách. Zde se ho jeho společníci zeptali, zda se i v této bezvýznamné vesnici lidé stejně hádají o moc a svádějí politické boje, jako to dělají v Římě.
05.10.2026, RC Monitor 18/2026
Jako žena v devátém měsíci těhotenství, kdy je spánek poměrně obtížný, protože na každé otočení se ze strany na stranu potřebujete stavební povolení, občas sklouznu k tomu, že si v noci vezmu do ruky telefon s úmyslem podívat se, co je nového.
21.09.2026, RC Monitor 17/2026
Navzdory tomu, že křesťanská víra je se zastáváním reinkarnace neslučitelná, lze se setkat s křesťany, kteří mezi svým krédem a naukou o převtělování žádný rozpor nevidí. Nedávno jsem měl možnost s jedním takovým člověkem diskutovat a během naší debaty se ukázalo, že jeho příklon k reinkarnaci se zakládal v neznalosti argumentu, jež by prokázal její nemožnost. To se samozřejmě netýká jen této otázky, nýbrž naprosto všech názorů. Dokud nejsme schopni se stoprocentní jistotou vyloučit opak či alternativu k tomu, o čem jsme přesvědčeni, musíme dát prostor pochybnosti a přiznat, že náš názor není žádným spolehlivým věděním, ale pouhou vírou podepřenou mimo-teoretickými důvody. Ruku za ni do ohně dávat nemůžeme.
16.09.2026, RC Monitor 17/2026
Toto evangelium, tedy úvodní část radostné zvěsti sepsaná svatým Matoušem, je výpovědí o tom, jak z kalného pramene vyvádí Bůh nejčistší potůček. Jak na zapleveleném záhoně vykvetla nejkrásnější růže. Jak z kmene, zasaženého prvotní poruchou – hříchem – vypučel přečistý květ, který nadpřirozeným způsobem, přímou mocí Boží – ano, u Boha je všechno možné, jak později řekl anděl Gabriel – nese ovoce nejdrahocennější: poslední pokrevní potomek Abrahámův byl muž Marie, z níž se narodil Ježíš, nazývaný Kristus. Ten, který se nazývá Syn člověka.
10.11.2026, RC Monitor 20/2026
Darování Božího jména člověku není pouhou teoretickou pravdou ani něco, co uctíváme pouze v liturgii. Dává nám tu výsadu zakusit tajemství nejvyšší důvěrnosti a blízkosti, které se chce hluboce zrcadlit nejen v řádu naší lidské řeči, ale celistvě v našich každodenních vztazích. Druhé přikázání nás volá k tomu, abychom posvátnost Boží přítomnosti vnášeli do každého vysloveného slova. To se v praktickém životě křesťana nejvýrazněji projevuje ve dvou klíčových oblastech: v závaznosti našich lidských slibů a v upřímnosti naší osobní komunikace s Bohem.
Články e-mailem
Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky
Čtrnáctideník Monitor
Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.