Papežův list u příležitosti beatifikace prvního preláta Opus Dei

27.09.2014, Radio Vaticana


Tisíce věřících se dnes v Madridu účastnily blahořečení biskupa Álvara del Portilla, spolupracovníka a prvního následovníka sv. Josemaríi Escrivá de Balaguer, zakladatele Opus Dei. Beatifikační liturgii slavil prefekt Kongregace pro blahořečení a svatořečení, kard. Angelo Amato. Papež František zaslal při této příležitosti osobní pozdrav současnému hlavnímu představenému prelatury, mons. Javieru Ecchevarríovi. Vyjadřuje jím “radost nad dnešní beatifikací a vzdává Bohu díky za to, že krášlí tvář své církve svatostí svých synů”. Papež krátce rekapituluje život blahoslaveného a připomíná zejména zásadní setkání se sv. Josemaría Escrivá. “Od něj se naučil, jak si den po dni stále více zamilovávat Krista. Ano, zamilovat se do Krista”, podotýká papež, “to je cesta svatosti, kterou se musí vydat každý křesťan. Dovolit Pánu, aby nás miloval, otevřít srdce jeho lásce a umožnit Mu, aby vedl náš život.”

Vydávání Monitoru je financováno výhradně z dobrovolných darů Vás, čtenářů. Budeme vděční, pokud se rozhodnete Monitor podpořit darem, abychom mohli v této službě pokračovat.

Svatý otec se v poměrně dlouhém listě zamýšlí nad trojicí slov, která tvořila střelnou modlitbu blahoslaveného biskupa : díky, odpuštění, více mi pomáhej.

“První slovo díky je spontánní reakcí na Boží dobrotu”, píše papež František. Jinak to ani nemůže být, protože Bůh nás, navzdory našemu veškerému úsilí, vždy předchází. Álvaro del Portillo si byl vědom mnoha darů, kterými ho Bůh zahrnul, a děkoval mu za tyto projevy otcovské lásky. Avšak, jak zdůrazňuje Svatý otec, nezastavil se u pouhého děkování, nýbrž jej poznání Pánovy lásky dovedlo k pokorné službě druhým. “Vynikal svou láskou k církvi, Kristově nevěstě, které sloužil srdcem, jež bylo vzdálené svárům a vyprázdněné od světských zájmů. Přijímal každého člověka a hledal v něm to, co je dobré, co spojuje a buduje. Nikdy si nestěžoval ani nekritizoval, nýbrž vždy odpovídal modlitbou, odpuštěním, pochopením a upřímnou láskou”, čteme v listu.

Ke druhému z trojice slov, odpuštění, papež poznamenává: “Boží služebník Álvaro často doznával, že sám sebe vidí před Bohem s prázdnýma rukama a že nedokáže odpovídat na jeho velkorysost. Vyznání lidské slabosti ovšem není plodem zoufalství, nýbrž známkou důvěryplného spočinutí v Bohu Otci. (…) Álvaro dobře věděl, nakolik Boží milosrdenství potřebujeme, a s velkým zápalem povzbuzoval lidi, aby přistupovali ke svátosti smíření, svátosti radosti”, pokračuje Svatý otec a dodává: “Je tak důležité vnímat něhu Boží lásky a zjistit, že ještě máme čas milovat.”

S Boží pomocí můžeme nést Boží jméno do celého světa, poznamenává Petrův nástupce k poslednímu z trojice slov, Více mi pomáhej. Blahoslavený Portillo prošel mnoha zeměmi, podněcoval evangelizační projekty, neobával se těžkostí. “Ten, kdo hluboce spočívá v Bohu”, podotýká papež, “dokáže být velice blízký lidem. První podmínkou k hlásání Krista je milovat lidi, protože Kristus už si je předtím zamilova. Musíme vycházet z vlastního egoismu a pohodlnosti a jít vstříc bratřím, protože v nich nás čeká Pán”, uzavírá papež František svůj list osobní prelatuře Opus Dei.


Další články



Jak se dělá schizma

03.08.2026, RC Monitor 14/2026

Tradicionalistické Kněžské bratrstvo sv. Pia X. (FSSPX), poněkud hanlivě označované jako „lefebvristé“, zopakovalo 1. července 2026 svou někdejší historii. Tak jako zakladatel bratrstva arcibiskup Lefebvre vysvětil roku 1988 čtyři biskupy bez papežského pověření, uchýlilo se k obdobnému kroku i současné vedení bratrstva. Podle novelizovaných církevních trestních norem se jedná o spáchání deliktu popsaného skutkovou podstatou kánonu 1387 Kodexu kanonického práva: „Biskup, který bez papežského pověření vysvětí někoho na biskupa, a rovněž ten, kdo od něho přijímá biskupské svěcení, upadají do samočinné exkomunikace vyhrazené Apoštolskému stolci.“

Naděje uprostřed únavy

27.07.2026, RC Monitor 14/2026

Zdá se, jako by se únava stala jedním z nejvýraznějších znamení naší doby. Stačí sledovat dění kolem nás. Války, nejistota, napětí mezi lidmi, osamělost, ekonomické starosti i množství protichůdných názorů mohou snadno vyvolat dojem, že se svět ubírá směrem, který nedokážeme ovlivnit. Největším nebezpečím přitom není strach, ale pomalá ztráta naděje.

Celibát - boj o srdce, které patří všem

13.07.2026, RC Monitor 13/2026

V dnešní civilizaci, nasycené hédonismem, relativismem a epidemií sociálních sítí či pornografie, která degraduje ženy na pouhé objekty, je celibát kněze prorockým znamením. Pro mě celibát neznamená prázdnotu, ale naplnění duchovního otcovství, které vyvěrá z mého kněžského svěcení. Bůh mě nepovolal k tomu, aby nechal mé srdce zkamenět. Nepatřím k těm, o kterých básník Charles Péguy napsal: „Myslí si, že milují Boha, protože nemilují nikoho.“ Naopak. Celibát není jen statickým darem, ale především pokladem mého života, který musím vědomě bránit. „Neuveď nás v pokušení,“ se v modlitbě Otčenáš jistě každý den modlíte i vy. Pro mě to znamená spolupracovat s Bohem a bděle se stavět pokušením, abych dokázal milovat čistou a univerzální láskou.


načíst další


Články e-mailem

Nové články přímo
do vaší e-mailové schránky



Čtrnáctideník Monitor

Tištěný publicistický čtrnáctideník Monitor bude ve vaší poštovní schránce každý druhý pátek. Zasílání je bezplatné a je hrazené výhradně z darů čtenářů.





MONITOR - svět katolickýma očima

redakce@rcmonitor.cz

© 2002-2026 Res Claritatis, z.s.